Minulý týden jsme se byli podívat v místním loutkovém divadle. Nejednalo se ovšem o žádnou scénu ve stylu Spejbla a Hurvínka. Celé divadlo je v chalupě mezi rodinným domy, kam už ani asfaltová cesta nevede. Středoevropan by tu divadlo rozhodně nehledal. Kasa tu není, vstupné se platí při příchodu nebo odchodu dřevěné loutce, která na tebe pokyvuje hlavou, ale peníze rozhodně nehlídá. Oficiální kapacita divadla je 30 lidí, ale funguje to tak, že lidé prostě přicházejí dokud se vejdou. Celý interiér je ze dřeva, po zdech a stolech je mnoho různých figur, které si spolu povídají a hýbou se. Samotnému představení jsem sice moc nerozuměl, a
le i tak se mi líbilo, protože jsem obdivoval chlapíka, který hrál s loutkami. Vždy měl sice jen jednu, ale on sám byl součástí scény a s loutkou si povídal. Na loutkách bylo krásné, že uměly hýbat hlavou, očima, rukama a dokonce prsty. Na tomto divadle je nejzajímavější, že úplně všechno včetně domu a loutek je dílem právě toho pána, který to divadlo hraje. Vzhledem k tomu, jak vypadal prostor scény, není těžké tomu uvěřit, protože vše nasvědčoval tomu, že to je zároveň jeho domov.
 |
| Divadlo |
Žádné komentáře:
Okomentovat