Vánoce a Štědrý večer

    Vzhledem k tomu, že v Rusku je dominantním náboženstvím pravoslaví, slaví se tu Vánoce trochu jinak. Do 31.12. se tu nic neslaví a normálně se chodí do školy, takže někteří tu měli i zkoušky 24. Nový rok se tu potom tradičně slaví s rodinou. Všichni se nehorázně přecpou, těsně před půl nocí se podívají na krátký projev prezidenta a potom už nový rok odpočítávají hodiny na Kremlu. Vtipné je, že se slaví podle časových pásem, takže Kremlu každý rok odpočítává silvestr desetkrát. Potom se otevírá šampaňské a střílí se ohňostroje. Spusta lidí ale slaví stejně jako my, takže prostě party s kamarády. Ekvivalent našeho Štědrého večeru pak přichází 6.1. Bohužel ještě přesně nevím, jak ho tu slaví. Slaví se prý ale všech šest dní, takže jsem docela zvědavý, jak to tu bude vypadat. Někdy okolo 14.1. je pak ještě Starý Nový rok, což je pozůstatek po Juliánském kalendáři, který se tu dříve používal. Tento svátek se už prý ale moc neslaví.

    Mnoho dekorativních prvků, které se objevily ve městě je velmi podobných těm našim, ať už se jedná o světélka, nebo stromečky. Zajímavostí tu ovšem je ledová výzdoba. Na mnoha místech se objevily různé ledové výtvory. Některé jsou skutečně jen dekorativní, na jiných se pak mohou do sytosti vyřádit děti. Například tu je mnoho ledových skluzavek. Obchody se obohatily o stejný sortiment vánočního zboží jako u nás a na ulicích se objevily stánky se stromečky.

    I když je tu v podstatě vše, co k Vánocům patří, nějak mě letos vánoční nálada minula. Nejspíš to bylo tím, že 24. stejně jako celý týden se tu ničím nelišil od ostatních. My jsme se ale samozřejmě rozhodli Štědrý večer oslavit. I když jsme seznam zvaných ve srovnání s jinými akcemi radikálně ořezali, abychom se alespoň trochu přiblížili vánoční rodinné atmosféře, měli jsme nakonec na seznamu okolo třiceti lidí. Z čehož byla necelá polovina evropanů. Ostatní byli hlavně místní studenti, ale také pár dalších výměnných studentů z jiných koutů světa.

    Spolu s dalšími Čechy jsme se opět pustili do vaření jak pro celou armádu. Připravili jsme asi 6 kg bramborového salátu, 4 kg řízků, dva hrnce hrachovky a 2 kg vánočky. K tomu jsem ještě přidal cukroví od maminky, které tu opět slavilo úspěch. Ze začátku jsme se trochu báli, že jídla bude málo, ale když lidé začali přicházet, začali jsme se bát opaku. Nakonec jsme museli přinést ještě stůl navíc.

    Kromě jídla byly na programu samozřejmě také dárky. Každý dostal náhodně vylosovaného člověka, a tak jsme vytvořili řetěz v němž každý dával někomu a nevěděl, od koho dostává. Dárky jsme od všech vybrali a v průběhu večera je vyhnali na chodbu, aby čekali na zvoneček. Po rozbalení dárků už pak nebyl žádný speciální program.

     Vánoce tak, jak je znám to sice nebyly, ale byla sranda. Všem se večer líbil, všichni se nehorázně přejedli a některé zbytky jsme nedojedli dodnes.

Fotky

Paraglidingové křtiny

    Na paraglidu létám takřka každou neděli, takže nemá smysl se tu o tom pokaždé rozepisovat. Mám ale pár dalších fotek, tak je sem dávám naráz. V poslední době jsme tu ale měli dvě zajímavější akce, které stojí za zmínku.

    Od rodičů jsem dostal poštou hromadu cukroví, sušeného ovoce a také trochu syrečků. Vzal jsem tedy něco na ochutnání do klubu. Mami, mám vyřídit, že vše bylo výborné! Co se syrečků týče, byl jsem docela překvapen. Většina je hodnotila jako výborné a vůbec se nepozastavovali nad zápachem, ač byly hezky uleželé.

     Minulí víkend jsem také spolu s několika dalšími nováčky prošel křtem. Všechno začalo cestou na maršrůtce do vesnice odkud jsme pokračovali pěšky nočním lesem na naši základnu. Poté jsme měli za úkol přinést vodu z pramene, který nějakých 15 minut chůze vesnicí a lesem, u toho jsme měli ještě za úkol zachránit zraněného, běhat s kanystry s vodou a tak. Zatím nic zvláštního. Potom nám ale vyndali jedno zabalené rogalo z hangáru, zavázali nám oči, dostali jsme helmy a měli jsme za úkol rogalo nosit lesem jen za hlasem. Tohle trvalo asi půl hodiny a musím uznat, že ke konci jsem měl fakt dost. Rogalo sice unese jeden člověk, ale když se o něj přetahuje šest lidí, každou chvíli se hlas ozývá odjinud, chodí se houštím a závějemi, které byly chvílemi hluboké po prsa, tak to bylo opravdu vydatné. Na závěr jsme ještě dostali za úkol osvětlit ohníčky ranvej pro letadlo a šlo se na večeři, která byla skutečně bohatá.

     Venku bylo tou dobou asi -18°C a úplná tma. Kamrádka po večeři najednou vyhlásila, že jdeme postavit skok a jdeme bobovat. Trošku mě zaskočilo, že si všichni automaticky brali helmy, ale tak jsem si ji také vzal, i když jsem ji na bobování nikdy nepotřeboval. Naše plastové boby se tu moc nevyskytují. Nejčastější jsou duše s takovým plastovým potahem, které jsou samozřejmě naprosto neřiditelné, ale o to rychleji jezdí. Po chvíli jsem pochopil, že v ruském podání může být poměrně adrenalinové a helma se opravdu hodila. Skok sice nebyl velký, o to víc ale vykopával, takže každá jízda končila více či méně tvrdým pádem. Z vyprávění jsem se pak doslechl, že už tu pár lidí tak přišlo třeba k otřesu mozku a podobným úrazům.

    Když jsme se ve zdraví vrátili z bobování, trochu jsme ještě popili a někoho napadlo, že půjdeme udělat táborák. Asi v jednu hodinu ráno tak několik lidí začalo vyhazovat sníh vedle chalupy. Jeden člověk skočil do svého tereňáku a doslova ho zapíchl do sněhu, abychom měli více světla a ještě pustil hudbu. Oheň za chvilku hořel a my jsme tu vydrželi asi do 4 do rána. Sice trochu zamrzalo pivo, ale nějak jsme to přežili.

    Druhý den ráno bylo potřeba zajet pro nějaké pečivo do vesnice. Zjistili jsme, že vedle chalupy se objevil "motorový pes". Kamarád dlouho neváhal, nastartoval ho a jelo se. Do hlubokého sněhu může být tahle věc docela dobrá, ale na tvrdém sněhu na silnici to je docela zběsilost. Jinak jeli jsme na tom čtyři. Dva seděli zamnou, já jsem řídil a ještě jeden člověk seděl na té dřevěné polici.

    Jinak celé odpoledne jsme pak měli nádherné počasí, takže křest byl završen krásným létáním.

Fotky

Polívka party

    Po dlouhé odmlce jsme tu měli další z našich vařicích akcí. Tentokrát jsme se rozhodli dát všem ochutnat naše české polévky. Na jídelníčku tak byla špenátová, česneková, čočková, gulášová a rajská polévka. Vše jsme samozřejmě museli podřídit jednak studentským ale také ruským podmínkám. Jakožto studentům se nám nechtělo kupovat žádné super maso, takž jsme vařili z mletého a co se ruska týče, nemají tu naši čočku, ale jen takovou nějakou světlou a to ještě zdaleka ne všude a špenát se tu dá koupít jen celý, nemletý, takže byla trocha improvizace a i přes několik renonců v průběhu vaření si všichni naše výtvory pochvalovali. Jediná česnečka občas vyvolávala rozpačité reakce, protože očividně ne všichni jsou na něco podobného zvyklí.

Střelnice

    Před časem jsme zavítali na místní střelnici. Dá se tu totiž domluvit střelba z docela zajímavých zbraní. Střelba na terč nepatří k mým nejoblíbenějším aktivitám, ale zastřílet si v Rusku z ruských zbraní, se kterými jsem v počítačových hrách střílel už nesčetněkrát, tomu jsem neodolal. Nejvíce jsem samozřejmě chtěl vyzkoušet AK-47, ale to tu zrovna nemají, ale zastřílel jsem si tu z českého revolveru ALFA PARA a ruských zbrní AK-74, Mosin-Nagant a РПК(RPK).

    Vzhledem k tomu, že střelba už je docela nebezpečná aktivita, na ruské poměry tu byl poměrně striktní dohled. Jediný takový svérázný moment nastal v okamžiku, kdy jedna slečna prostřelila stůl těsně pod vyskládanými pistolemi, které byli líní uklidit mezi střelbou na 10m z pistole a na 50m z pušek. Kdyby se jí podařilo vystřelit tak o dva centimetry výše, mohli by se rozloučit minimálně s jednou z pistolí.

Fotky