Na paraglidu létám takřka každou neděli, takže nemá smysl se tu o tom pokaždé rozepisovat. Mám ale pár dalších fotek, tak je sem dávám naráz. V poslední době jsme tu ale měli dvě zajímavější akce, které stojí za zmínku.
Od rodičů jsem dostal poštou hromadu cukroví, sušeného ovoce a také trochu syrečků. Vzal jsem tedy něco na ochutnání do klubu. Mami, mám vyřídit, že vše bylo výborné! Co se syrečků týče, byl jsem docela překvapen. Většina je hodnotila jako výborné a vůbec se nepozastavovali nad zápachem, ač byly hezky uleželé.
Minulí víkend jsem také spolu s několika dalšími nováčky prošel křtem. Všechno začalo cestou na maršrůtce do vesnice odkud jsme pokračovali pěšky nočním lesem na naši základnu. Poté jsme měli za úkol přinést vodu z pramene, který nějakých 15 minut chůze vesnicí a lesem, u toho jsme měli ještě za úkol zachránit zraněného, běhat s kanystry s vodou a tak. Zatím nic zvláštního. Potom nám ale vyndali jedno zabalené rogalo z hangáru, zavázali nám oči, dostali jsme helmy a měli jsme za úkol rogalo nosit lesem jen za hlasem. Tohle trvalo asi půl hodiny a musím uznat, že ke konci jsem měl fakt dost. Rogalo sice unese jeden člověk, ale když se o něj přetahuje šest lidí, každou chvíli se hlas ozývá odjinud, chodí se houštím a závějemi, které byly chvílemi hluboké po prsa, tak to bylo opravdu vydatné. Na závěr jsme ještě dostali za úkol osvětlit ohníčky ranvej pro letadlo a šlo se na večeři, která byla skutečně bohatá.
Venku bylo tou dobou asi -18°C a úplná tma. Kamrádka po večeři najednou vyhlásila, že jdeme postavit skok a jdeme bobovat. Trošku mě zaskočilo, že si všichni automaticky brali helmy, ale tak jsem si ji také vzal, i když jsem ji na bobování nikdy nepotřeboval. Naše plastové boby se tu moc nevyskytují. Nejčastější jsou duše s takovým plastovým potahem, které jsou samozřejmě naprosto neřiditelné, ale o to rychleji jezdí. Po chvíli jsem pochopil, že v ruském podání může být poměrně adrenalinové a helma se opravdu hodila. Skok sice nebyl velký, o to víc ale vykopával, takže každá jízda končila více či méně tvrdým pádem. Z vyprávění jsem se pak doslechl, že už tu pár lidí tak přišlo třeba k otřesu mozku a podobným úrazům.
Když jsme se ve zdraví vrátili z bobování, trochu jsme ještě popili a někoho napadlo, že půjdeme udělat táborák. Asi v jednu hodinu ráno tak několik lidí začalo vyhazovat sníh vedle chalupy. Jeden člověk skočil do svého tereňáku a doslova ho zapíchl do sněhu, abychom měli více světla a ještě pustil hudbu. Oheň za chvilku hořel a my jsme tu vydrželi asi do 4 do rána. Sice trochu zamrzalo pivo, ale nějak jsme to přežili.
Druhý den ráno bylo potřeba zajet pro nějaké pečivo do vesnice. Zjistili jsme, že vedle chalupy se objevil "motorový pes". Kamarád dlouho neváhal, nastartoval ho a jelo se. Do hlubokého sněhu může být tahle věc docela dobrá, ale na tvrdém sněhu na silnici to je docela zběsilost. Jinak jeli jsme na tom čtyři. Dva seděli zamnou, já jsem řídil a ještě jeden člověk seděl na té dřevěné polici.
Jinak celé odpoledne jsme pak měli nádherné počasí, takže křest byl završen krásným létáním.
Žádné komentáře:
Okomentovat