LifeCamp

     Krátce po novém roce se mi ozvala moje buddy a nabídla mi, abych se účastnil dětského tábora, který organizoval jeden její známý. Vzhledem k tomu, že jsem měl volno, rozhodl jsem se přidat. Nakonec se z toho vyklubal malinký tábor pro asi patnáct dětí od nějakých patnácti do osmnácti let zaměřený na osobní rozvoj, rozhodování se o budoucích studiích a vyzkoušení si vedení firmy. Pro děti to bylo bez pochyb velmi zajímavé, ale já jsem byl do programu zapojen jen málo, takže jsem se tam trochu nudil. Každopádně to ale byla zajímavá zkušenost. Rusové mají zhruba deset dní na začátku ledna volno a aby si ho lépe užili, zbavují se dětí tak, že je posílají na zimní tábory. Ten náš probíhal v komplexu nedaleko od Tomsku, kde bylo odhadem nějakých dvě stě až tři sta dětí účastnících se různých táborů. Bydlelo se v samostatné budově a stravování tu všem zajišťovala jídelna. Akce se v podstatě nelišila od letních škol u nás.

    Co mě tu opět pobavilo, ale v Rusku už moc nepřekvapilo, že se tu našlo zase hned několik lidí, kteří vůbec nebyli součástí našeho tábora, ale kecali nám do toho, jak si mají děti stlát, co má být kde a jak uklizeno, nebo kdy mají děti chodit spát. Dokonce i za mnou přišla nějaká bábuška, když jsem se přes den válel v posteli, abych si ji ustlal. Naštěstí jí stačilo říct, že to dělat nebudu a ignorovat ji.

    Celkový dojem z tábora je takový, že je škoda, že tam můj čas nevyužili lépe, ale na druhou stranu lidi tam byli super a byla s nimi sranda. 

Studium na TPU

Hlavní budova TPU

    Vím, že jsem sem přijel nejen nejen cestovat a poznávat ruskou kulturu, ale také studovat a po půl roce bych už asi mohl napsat také něco o škole. I když studuji vše se místními studenty, jsem stále výměnný student, a tak je tu přístup ke mně značně odlišný, než k ostatním, takže moje zkušenosti rozhodně nevypovídají moc o tom, jak tu studují Rusové.

    Pokud jde o základní rysy studia, je to tu hodně podobné našemu systému. Začátek zimního semestru je 1. září a letní začíná od druhého týdne v únoru. Výuka tu je každý semestr 16 týdnů a zkouškové období 3 týdny. Pro nás asi nejzajímavějším jevem tu je "lomka". Poté co se asi měsíc ještě za pochodu odlaďuje rozvrh tak, aby vše fungovalo, zhruba v půli semestru se najednou celý rozvrh zase změní, aby se mohlo ladit znovu. To je způsobeno tím, že některé předměty tu jsou jen na půl semestru. Jinak změny v rozvrhu tu jsou naprosto běžné i v průběhu semestru. Je tedy naprosto nezbytné rozvrh průběžně sledovat na internetu. Tyto změny ovšem nejsou jen zvůlí školy, mohou být učiněny také na základě požadavků studentů, takže to není nijak zlý systém.

    Jiný poměr délky semestru a zkouškového období pro nás působí zvláštně, ale je tu i jiný přístup k práci v semestru. Rusové nejsou moc samostatní a tady se s tím počítá. Přednášky, laboratoře i praktika, jak se tu nazývají tři typy hodin, jsou všechny povinné. Dohromady dávají na můj vkus poměrně velkou hodinovou dotaci, což v kombinaci s dlouhým semestrem umožňuje udělat většinu práce ve škole a doma toho už dělat jen méně. Zároveň mi přijde, že se tu vyučující aktivněji starají o své studenty. Nejsem si ale jistý, jestli to je úplně dobře. Více se mi asi líbil německý systém, kde se nestarali vůbec a bylo na každém, jak využije nabídnuté možnosti k získání vědomostí.

    Tato páče o studenty se ale projevuje i velmi pozitivně. Pro nás je to velmi praktické v tom, že jsme na vše vždy včas upozorněni, nebyl problém domluvit si předměty a přímo naši koordinátoři nám pomáhali s jejich hledáním. Když tu člověk studuje v angličtině, není výjimkou, že tu otevřou předmět pro jednoho člověka. Mně tu velmi ochotně našli lidi, u kterých jsem mohl pracovat na projektu pro moje studium v Čechách.

    Co se vybavenosti školy týče, řekl bych, že to tu je stejné jako u nás. Je tu možné narazit jak na prehistorické učebny, tak na moderní. Většina budov je opravdu moc pěkných, ale opět se tu projevují některé místní odlišnosti. Rusové si potrpí na zametání, vytírání a natírání, ale některé jiné věci je prostě nevzrušují. Podlahy jsou tak všude čisté, ale může se stát, že vejdete do chodby, kde to vypadá jak po výbuchu a celý semestr se s tím nic nedělá. Natírání se tu projevuje na některých starších předmětech jako třeba lavicích, dveřích, nebo zábradlích. Prostým okem je patrné, že například některé desky stolů jsou díky mnoha nátěrům už o dobrý centimetr tlustší.    

    Když tu hovořím o Rusech, musím dodat, že technicky opravdu Rusů je na škole menšina, čímž myslím opravdu menšina. Většina tu jsou studenti ze zemí jako Mongolsko, Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a dalších. Oni ale normálně mluví rusky, takže není poznat odkud jsou a hodně z nich i přijímá ruské občanství. Další hodně velkou skupinou tu jsou Číňané. ti jdou poznat velmi snadno. Kromě vzhledu třeba tak, že řada z nich nemluví ani rusky ani anglicky. Univerzita má jednoduše smlouvu s Čínou, že Čína zaplatí peníze za lidi, kteří dostanou titul. Výsledek je takový, že tu jsou prý třídy, kde třeba jeden člověk umí trochu rusky, ale všichni dostudují, dostanou titul a vrátí se domů.

Více fotek

Život v Tomsku a Rusku

Stravování

    V budovách školy se dá stravovat v různých zařízeních od bufetů, po jídelny stejně jako u nás. Nejsou tu ovšem žádné slevy pro studenty. I tak se dá normálně najíst už od nějakých čtyřiceti korun. Jídelny ve škole ani jejich sortiment se podle mě až tak zásadně neliší od těch našich. Nejsou předpřipravené kombinace hlavního jídla s přílohou, ale jednoduše si každý řekne co s čím. Velkým nezvykem je, že většinu jídel přihřívají v mikrovlnce, což ve spojení s ruskou neefektivitou v práci způsobuje, že se tu čeká výrazně déle než u nás i když tu jsou obvykle jen krátké fronty. Komu se nechce jíst ve škole, může se vydat do jedné z mnoha jídelen na ulici. Kromě ruské kuchyně je zde mnoho takzvaných "uzbeček" v nich se dá sníst něco z "východní" kuchyně. To je samozřejmě geograficky trochu nepřesné, protože například Uzbekistán je na jihozápad, ale tady tomu tak říkají. Pokud jde o konkrétní jídla, asi časem sepíšu samostatný článek.

Nakupování

Trh, -25°C

    Pokud se tu člověk bude držet supermarketů a nákupních center, nesetká se s žádnými zásadními rozdíly. V supermarketech stejně jako ve většině zemí, tu bohužel není nic, odpovídajícího našemu chlebu, je tu jen hladká mouka a sortiment koření je výrazně užší než u nás. Dá se tu také běžně narazit na pivo čepované na místě do pet lahví. K dostání tu je ve srovnání s našimi obchody opravdu široká škála druhů ryb ať už čerstvých, uzených, nebo sušených. Dále mě tu zaujal prodej některých mražených potravin, jako pelmeně, nebo lesní plody, na váhu. Co se nákupních center týče, dají se tu najít stejné značky jako u nás jako Adidas, Cropp town, H&M, nebo C&A. Kromě nich je tu samozřejmě řada obchodů, které u nás nejsou. Moc jsem tu zatím oblečení nenakupoval, ale jen tak na první pohled mi přišly ceny více méně stejné, jako u nás.

Stánek na ulici

    Za potravinami se tu kromě supermarketů dá jít do celé řady malých obchůdků, kde není problém koupit vše potřebné, pokud ovšem alespoň trochu mluvíš rusky, protože potřeba umět říct, co chceš, což pro mě byl trochu problém ze začátku.

     Dalším místem, kam se dá zajít na nákup jsou trhy. Nejvíce se tu prodává oblečení a potraviny. Stánky tu jsou různé od velmi pěkně vypadajících až po bábušku sedící na židli vedle kbelíku s bramborami. Takové prosté stánky jsou celkem často k vidění ať už samostatně, nebo v malých shlucích také na ulicích. Pokud se někdo zamýšlí nad teplotami, tak v zimě nezavírají. Už jsem byl na trhu při -25°C a nevypadalo to, že by s tím někdo měl problém. Když se ti ale nechce mrznout na trhu, můžeš zajít také na kryté tržnice, nebo do nákupních domů. Nákupní domy jsou něco mezi krytou tržnicí a našimi nákupními centry. Je to jednoduše dům, kde jsou malé pevné stánky a obchůdky.

Počasí

    Když jsme sem přijeli, byla tu vedra. Teplota přesahovala +30°C a svítilo slunce. Tento stav trval několik týdnů. Potom se poměrně rychle začalo ochlazovat a první sníh jsme tu měli 9. října. Ze začátku sice ještě několikrát z části roztál, už jsme se ho ale nezbavili. Všichni si myslí, že tu je pořád hrozná kosa, ale ono to není tak hrozné. Sice jsme tu měli i -38, ale to jen asi den. Dnů, kdy bylo pod -20 bylo sice více, ale také ne moc. Je tedy fakt, že i Rusové říkají, že zatím je to docela slabá zima. Musím ale říct, že se mi líbí mnohem více než zima u nás. Sníh tu co den neroztává, takže tu není žádná břečka a také se tu neposypává ani solí ani pískem, tak že ulice jsou krásně bílé. Další výhodou je, že už si skoro nepamatuji, jak vypadá déšť, protože už od října tu jen sněží.
     Co se extrémů týče, doslechl jsem se, že před nějakými pěti lety tu bylo asi na měsíc okolo -40°C, což způsobilo, že řeka promrzla až na dno a úplně se zastavila.

Řeka Tom

Veřejná doprava

Maršrůtky

    Ve městě je možno cestovat všemi běžnými dopravními prostředky kromě metra. V orientaci hodně pomáhá mobilní aplikace "2gis", ale bohužel to není všelék a na začátku bylo nutné si zvyknout na pár odlišností od naší MHD.

    Prvním problémem může být vůbec najít zastávku. Některé jsou normálně označeny cedulí a u mnoha stojí přístřešky stejně jako u nás. Na druhou stranu je ale také mnoho zastávek, kde absolutně není žádná cedule a musíte jednoduše vědět, kde zastávka je. Místními nám bylo doporučeno toto:" Když vidíš skupinu lidí bezdůvodně stojících u silnice, našel jsi zastávku." Když už najdeš zastávku, zapomeň na jakýkoliv jízdní řád. V naprosté většině případů na zastávce není ani napsáno, jaké linky tu jezdí. Musíš prostě čekat, co a kdy přijede. Intervaly se mění podle denní doby, ale neexistuje žádný přesný systém.

    Další odlišností je, že se tu platí vždy hotově v dopravním prostředku. Kromě maršrůtek je v dopravním prostředku vždy nějaká bábuška, které se platí. Ceny ty jsou pro nás celkem směšné. Trolejbus a tramvaj jsou za 10 rublů, maršrutka za 15 rublů a autobus podle linky do nějakých 50 rublů, to s ním ale jedeš už hodně daleko.

    Nejsem si jistý, jestli jsou všechny druhy hromadné dopravy spravovány stejně, ale minimálně maršrůtky mají poměrně zajímavý systém. Soukromé firmy si pronajímají linky, na kterých pak zajišťují dopravu. Každá linka tak může mít jiného provozovatele. Ceny za lístky jsou ovšem nařízeny městem.

    Někdo maršrutky překládá jako autobus, ale to je podle mě špatně. Tohle není autobus. Viděli jste už někdy autobus jezdit na červenou, po chodníku, nebo smykem na křižovatkách a zastávkách? Tak tohle všechno Maršrutka umí. V Tosmku je to nejrozšířenější dopravní prostředek. Na rozdíl od ostatních dopravních prostředků tu ve většině případů není speciální výběrčí jízdného. Platí se přímo u řidiče a samozřejmě za jízdy. Řidiči maršrutek tu jsou opravdu šikovní. Zvládají řídit, vracet drobné za lístky a ještě u toho občas telefonují. Když je maršrutka příliš plná a není možné se před svojí cílovou stanicí k řidiči probojovat, peníze se jednoduše pošlou po ostatních cestujících. Jednoduše svému sousedovi dáš bankovku, nahlásíš, za kolik lidí platíš a za chvíli ti přijde zpátky hrst drobných. Na maršrůtkách je také zajímavé, že se je řidiči očividně sami zdobí. K vidění je tak celá škála záclonek, různých hodin, audio systémů a dalších věcí. Nejvíce mě zatím zaujaly sedačky očividně přemontované z nějakého velkého autobusu.

    Trolejbusy a autobusy nejsou pro nás nijak zvláštní a naprostá většina je poměrně moderní, ovšem i jejich řidiči se občas vyznamenají. Jednou jsem viděl, jak trolejbus přijel smykem doprostřed přechodu, když měli chodci zelenou. Jindy se zase ani neobtěžoval přibrzdit a přechod profrčel a řidič u toho ještě kouřil.

    Co se tramvají týče, tak asi polovina se vůbec nijak nevymyká našim standardům, ale ta druhá polovina je opravdu historická. Místo dveří jsou jakási vrata, ze kterých jde při zavírání strach a jejich věk bych odhadl někde mezi hodně a věčností. Stejně vypadají i koleje. Když jsme to poprvé viděli, tak i netechnici si všimli, že tohle není úplně normální a všichni jsme obdivovali jejich křivost. Když se sem kupovali nové tramvaje, město si slibovali zrychlení dopravy, jenomže to se nekonalo, protože nové tramvaje sice umí jet rychleji, ale ne po takových kolejích.

    Kromě hromadné dopravy tu jsou samozřejmě k dispozici také taxi. Jsou více či méně odlišeny od ostatních aut, ale už na začátku jsme byli varováni, že není dobré si brát žádné taxi bez předešlého objednání, protože by nás mohli natáhnout, nebo by mohly být nějaké problémy. Taková informace sice není pro cestování txíkem zrovna povzbudivá, ale na druhou stranu tu je hned několik společností, u kterých se dá velmi snadno taxi objednat ať už telefonicky, SMSkou, nebo prostřednictvím internetu. Po objednání trasy ti přijde SMS, jaké auto s jakou SPZ na tebe čeká a za kolik to bude. Cena pak většinou nepřesáhné 100Kč za cesty po městě. Někteří experti se tu už vozili taxíkem i do školy, protože ve čtyřech lidech je to vycházelo na nějakých 15Kč na každého.

Auta

Školní autobus

    Jak už jsem jednou dříve zmiňoval prvním rozdílem, kterého si každý všimne je velké množství aut s volantem napravo. Hlavním důvodem je, že se do Ruska prodává mnoho ojetin z Japonska, které jsou v Japonsku považované za staré, ale v ruských rukou mohou jezdit ještě desítky let. Při delším pobytu je pak na ruských silnicích k vidění celá řada různých svérázných vozítek. Například tu jsou docela časté vytuningované Lady. Co se vozů ruské produkce
týče, je zde celá škála od aut pro nás naprosto normálních až po takové, ze kterých si dokonce i Rusové dělají srandu. Bohužel si nepamatuji, jaká to je značka, ale prý tu je jedna, která už po mnoho desítek let odolává všem inovacím.

    Co se stylu řízení týče, připadá mi, že Rusům v některých ohledech chybí cit a odhad pro řízení. Je tak běžně k vidění, že auta při rozjezdu hrabou i když vůbec nejsou na ledu. Při dojíždění na červenou pak brzdí také smykem. Naopak na přechodech bez signalizace mi připadá, že se tu řidiči chovají lépe než u nás. Při předjíždění se obvykle neřeší, že je v protisměru auto. Předjížděný i protijedoucí řidič prostě uhnou.

    Takovou v Rusku nepřekvapující zajímavostí je, že tu prý jezdí nezanedbatelné procento řidičů bez řidičského průkazu a to včetně některých řidičů maršrůtek.

Móda

    Když se řekne Rusko většinu asi napadnou ušanky, válenky, kožichy a kozačky. Všechno to je pravda. Ušanky jsou naprosto běžnou záležitostí od modelů, kterým bychom u nás vůbec nevěnovali pozornost až po monstrózní modely, ve kterých se hlava musí uvařit i při -50. Válenky sice ve městě k vidění moc nejsou, ale není to nijak neobvyklá obuv. Nosí se ovšem spíše mimo centrum, kde není tolik špinavého sněhu. Například kamarádka si je bere, když chodíme létat a celý den strávíme venku na mrazu v hlubokém sněhu. Tak jako ušanky jsou pánskou záležitostí, tak dámy tu ve velkém nosí kožichy. Nevím, kolik z nich je umělých a kolik pravých, ale rozhodně se tu nosí.

    Aby to ale nevypadalo, že Rusové se bůhví  jak vymykají našim standardům, tak nutno dodat, že s oblečením, které se nosí u nás, tu člověk úplně zapadne.

Mentalita a chování

    Na první pohled tu podle mě nejsou žádné až tak zásadní rozdíly, ale pár je. Co mi trochu vadí, tak Rusové jsou hodně přímí a u nás bychom je považovali trochu za hulváty, protože nejsou moc zvyklí prosit. V obchodě je úplně normální říct "dejte to a to" bez prosím. Toto se samozřejmě projevuje i v běžné komunikaci. Do dveří a obecně při pohybu v davu se prostě hrnou vpřed a aby ti někdo poděkoval, že mu podržíš dveře, to je ojedinělá situace.
    Další příčinou, proč mohou u nás vypadat Rusové jako nevychovanci je popotahování. To je prostě normální. Kapesník tu skoro neznají. I když to vím, tak mi to ale ještě pořád přijde divné, když velmi elegantně vyhlížející slečna neustále popotahuje.
     Co mi tu je poněkud nepříjemné, že stát se tu snaží vychovávat lidi a všude je někdo, kdo na tebe více či méně dohlíží. Při krátkém pobytu je to takřka nepostřehnutelné, ale po delší době to nejde přehlédnout. Není to o tom, že by tu byli policisté na každém rohu, těch tu je naopak podle mě docela málo. Prvním náznakem jsou třeba zákaz prodeje alkoholu mezi 22:00 a 10:00, což se dá stejně za určitých okolností porušovat, dále zákaz kouření v restauracích, barech a na mnoha dalších veřejných místech, nebo zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Vím, že mnoho podobných pravidel platí i po Evropě, ale tady to nemohu neopomenout. Dále stát třeba centrálně vydává některá nařízení pro koleje. Na kolejích jsou tak například omezeny hodiny, kdy se dá dostat z koleje nebo na kolej.
    Do této kapitoly pak spadá jeden poměrně vtipný jev a to bábušky dohlížející na eskalátory. Zatím jsem je viděl jen v Moskvě, ale tam byly všude. Ve všech budovách školy jsou tu u vstupu ochraníci, kteří jednak prostě dohlíží na pořádek, ale když si muž nesundá čepici a ignoruje jejich připomínku neváhají se za ním vydat, aby ji sundal. I když na rozdíl od některých jiných kolejí můžeme chodit ven a dovnitř kdykoliv, už se mi stalo, že se mě tu ochraník vyptával, kam a za kým jdu. Běžné tu je, že do pokoje prostě vleze nějaká z administrátorek a bez pozdravu a vysvětlení zase odejde. Když jsem bydlel na předešlé koleji, tak tam nám chodily ještě uklízečky. Jedna se mě pokusila donutit, abych ustlal, to jsem ale odmítl, tak to vzdala. I tak mi ale občas neopomenula připomenout, abych si uklízel na stole. Samozřejmostí tu je povinnost, registrovat se na policii, jakmile někde pobýváš déle než tři dny, ale na to tu stejně všichni kašlou.
    Na spoustu pravidel se tu kašle a když ti někdo něco řekne, stačí ho ignorovat. Výsledkem je ale i tak jednak to, že Rusové jsou zvyklí na to, že je někdo sleduje, ale jakmile dohled ztratí, může se to projevit na jejich chování. Jedním z takových příkladů je ekologie a pořádek. Pojem ekologie do ruské slovní zásoby ještě ani nedorazil a pořádku tu také moc není. Naopak pozitivním efektem zejména pro nás jako cizince je to, že se nemusíme o nic starat a všechno je nám v čas oznámeno a když ne, tak se nic neděje, když to vyřešíme o pár dní déle.
     Teď trochu politiky bez politiky. Nejsem velkým fandou debat o politice, a tak se mohu podělit zatím spíše jen o dojem než objektivní pozorování, ale připadá mi, že tu velké množství lidí přistupuje minimálně k Putinovi s mnohem větším respektem než my k našim prezidentům. Už jsem tu vícekrát slyšel, jaký je ti frajer, co všechno je teď lepší a podobně. Nevím, co všechno udělal, takže to může být pravda, ale rozhodně se tu projevuje určitá propaganda a zvyk vzhlížet k autoritám. Pana Putina jsme měli i v učebnici ruštiny.
    Všechny zmíněné jevy jsem už diskutoval i s několika Rusy a nejvíc mě dostala odpověď, že to tak je a že to vědí, ale kdyby se na lidi nedohlíželo a nebyli by vedeni silnou autoritou, Rusko by se rozpadlo. Ne že by mě tato odpověď motivovala pro to, abych tu zůstal, zní mi ale celkem logicky.

ВК

    В контакте - ruský facebook a youtube v jednom. Jestli tě zaráží, kolik osobních informací se dá vyšťourat na FB, podívej se na ВК. Lidé se tu dají velmi pohodlně vyhledávat podle mnoha parametrů a Rusové tomu ještě pomáhají tím, že sem cpou opravdu mnoho informací o sobě. Kromě zveřejňování, co máš zrovna k večeři tu můžeš také poslouchat hudbu. Jestli si myslíš, že tu je jen pár ruských odrhovaček, u kterých nikdo neřeší autorská práva, jsi na omylu. Je tu vše včetně českých kapel. Dokonce existuje aplikace, která odtud celé písně bezplatně stahuje do mobilu. Pokud jde o videa, tak není problém tu koukat na celé filmy včetně poměrně nových.

Rubl, sankce, Ukrajina, Krym

    Politická témata nemám moc rád, ale určitě to někoho zajím, tak alespoň krátce. Co jsem se zatím doslechl, tak co se Krymu týče, tak ani Rusům se nelíbil postup Ruska při jeho obsazování. Pokud jde o Ukrajinu, většinou jsem slyšel, že ví prd o tom, co se tam děje stejně jako my. O Rublu a sankcích se tu mluvilo hodně. Lidé z toho nejsou nijak odvázaní, protože tu zmizely některé evropské produkty a zároveň mnoho firem přišlo odbyt a byly zavřeny. Dopad na ceny nebyl nijak zásadní. Já jsem zaznamenal akorát nárůst ceny masa a prý se zvedly ceny nemovitostí.
    K tomuto tématu bych jen na závěr dodal, rozlišuj prosím mezi Ruskem a Rusy. Stejně tak jako my nesouhlasíme s tím, co dělají ti naši kašpárci v našich státních orgánech a v EU, tak Rusové také nejsou za jedno s tím, co dělá jejich vláda. Jsou to úplně normální lidé jako my.

Více fotek