Studium na TPU

Hlavní budova TPU

    Vím, že jsem sem přijel nejen nejen cestovat a poznávat ruskou kulturu, ale také studovat a po půl roce bych už asi mohl napsat také něco o škole. I když studuji vše se místními studenty, jsem stále výměnný student, a tak je tu přístup ke mně značně odlišný, než k ostatním, takže moje zkušenosti rozhodně nevypovídají moc o tom, jak tu studují Rusové.

    Pokud jde o základní rysy studia, je to tu hodně podobné našemu systému. Začátek zimního semestru je 1. září a letní začíná od druhého týdne v únoru. Výuka tu je každý semestr 16 týdnů a zkouškové období 3 týdny. Pro nás asi nejzajímavějším jevem tu je "lomka". Poté co se asi měsíc ještě za pochodu odlaďuje rozvrh tak, aby vše fungovalo, zhruba v půli semestru se najednou celý rozvrh zase změní, aby se mohlo ladit znovu. To je způsobeno tím, že některé předměty tu jsou jen na půl semestru. Jinak změny v rozvrhu tu jsou naprosto běžné i v průběhu semestru. Je tedy naprosto nezbytné rozvrh průběžně sledovat na internetu. Tyto změny ovšem nejsou jen zvůlí školy, mohou být učiněny také na základě požadavků studentů, takže to není nijak zlý systém.

    Jiný poměr délky semestru a zkouškového období pro nás působí zvláštně, ale je tu i jiný přístup k práci v semestru. Rusové nejsou moc samostatní a tady se s tím počítá. Přednášky, laboratoře i praktika, jak se tu nazývají tři typy hodin, jsou všechny povinné. Dohromady dávají na můj vkus poměrně velkou hodinovou dotaci, což v kombinaci s dlouhým semestrem umožňuje udělat většinu práce ve škole a doma toho už dělat jen méně. Zároveň mi přijde, že se tu vyučující aktivněji starají o své studenty. Nejsem si ale jistý, jestli to je úplně dobře. Více se mi asi líbil německý systém, kde se nestarali vůbec a bylo na každém, jak využije nabídnuté možnosti k získání vědomostí.

    Tato páče o studenty se ale projevuje i velmi pozitivně. Pro nás je to velmi praktické v tom, že jsme na vše vždy včas upozorněni, nebyl problém domluvit si předměty a přímo naši koordinátoři nám pomáhali s jejich hledáním. Když tu člověk studuje v angličtině, není výjimkou, že tu otevřou předmět pro jednoho člověka. Mně tu velmi ochotně našli lidi, u kterých jsem mohl pracovat na projektu pro moje studium v Čechách.

    Co se vybavenosti školy týče, řekl bych, že to tu je stejné jako u nás. Je tu možné narazit jak na prehistorické učebny, tak na moderní. Většina budov je opravdu moc pěkných, ale opět se tu projevují některé místní odlišnosti. Rusové si potrpí na zametání, vytírání a natírání, ale některé jiné věci je prostě nevzrušují. Podlahy jsou tak všude čisté, ale může se stát, že vejdete do chodby, kde to vypadá jak po výbuchu a celý semestr se s tím nic nedělá. Natírání se tu projevuje na některých starších předmětech jako třeba lavicích, dveřích, nebo zábradlích. Prostým okem je patrné, že například některé desky stolů jsou díky mnoha nátěrům už o dobrý centimetr tlustší.    

    Když tu hovořím o Rusech, musím dodat, že technicky opravdu Rusů je na škole menšina, čímž myslím opravdu menšina. Většina tu jsou studenti ze zemí jako Mongolsko, Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a dalších. Oni ale normálně mluví rusky, takže není poznat odkud jsou a hodně z nich i přijímá ruské občanství. Další hodně velkou skupinou tu jsou Číňané. ti jdou poznat velmi snadno. Kromě vzhledu třeba tak, že řada z nich nemluví ani rusky ani anglicky. Univerzita má jednoduše smlouvu s Čínou, že Čína zaplatí peníze za lidi, kteří dostanou titul. Výsledek je takový, že tu jsou prý třídy, kde třeba jeden člověk umí trochu rusky, ale všichni dostudují, dostanou titul a vrátí se domů.

Více fotek