Шерегеш

BusParty

    Minulý víkend jsme strávili na sjezdovkách a v prašanu v lyžařském středisku Šeregeš. V podstatě to byl normální víkend na horách. Vzhledem k tomu, že jsme byli pozváni hromadně jako zahraniční studenti, nakonec nás jelo asi 35, což znamenalo, že autobus byl v podstatě náš. Již před odjezdem jsme byli informování, že na palubě autobusu se bude po cestě popíjet, a tak jsme se všichni vybavili. Jakmile jsme vyjeli za Tomsk, začala hrát hudba, lidi chodili po autobusu a chvílemi se i tancovalo. Na prvním odpočívadle jsme se potkali ještě s dalšími dvěma autobusy, které měly stejný cíl, takže se party na chvíli přesunula ven. I když naše cesta byla poměrně krátká, asi deset hodin, nikdo nepařil celou noc. Ráno jsme se tak probudili ve středisku. Jak jen to ruská pomalost dovolila jsme se rychle ubytovali a vyrazili na sjezdovky.

    Nejvyšší bod střediska je sice pouze v nějakých 1800 metrech, ale i tak tu prý umí být až šest metrů sněhu. Lanovky pak prý jezdí v některých místech v zářezech ve sněhu. My jsme tu sice tolik sněhu neměli, ale i tak ho bylo více než dost. Co se kvality servisu týče, ani na chvíli jsme nezaváhali, že jsme stále v Rusku. Aby to nebylo příliš jednoduché, jedná se sice o jedno středisko, ale je rozdělené asi mezi pět správců, což znamená, že je potřeba si dávat pozor, kterou lanovku nebo vlek si ráno zaplatíš a kterou ne. Není v tom žádný systém, a tak mezi několika lanovkami, které patří jednomu správci, je jedna na kterou je potřeba jiná kartička. I když se ve středisku jezdilo už několik týdnů, oficiální zahájení sezony připadlo zrovna na první den našeho pobytu. Aby to pořádně oslavili, všechny lanovky na dvě hodiny vypnuli. Je asi celkem jasné proč. Slavnost probíhala u dolních stanic lanovky, takže všichni otrávení lyžaři ať chtěli nebo ne, nakonec přijeli na místo konání. V okamžiku skončení propuklo nefalšované veselí, protože to všichni měli za sebou a mohli na lanovku.

Krásné počasí druhý den

    Já jsem si toho na začátku nevšiml, ale kámoš mě upozornil, že tu jezdí mnoho lidí na lyžích a snowboardech do freeridu. Už během prvního dne jsme začali chápat proč. Sjezdovku sice v některých místech ráno urolbovali, ale už okolo oběda byla dost na prd, všude tu jsou neudržované úseky a hlavně se tu může do lesa! Už v noci se přihnalo sněžení a silný vítr a stejné počasí vydrželo i celý druhý den, takže sjezdovky ani neupravovali a na vrchol jezdila jen jedna lanovka. Do teď nevím, jestli byla jediná dimenzovaná na takové podmínky, nebo měla jen odvážného majitele. Osobně si myslím, že spíš to druhé, protože nahoře to s námi občas fakt docela mávalo. Každopádně většina lidí zůstala zalezlých doma a tak jsme překousli i někdy takřka nulovou viditelnost a užívali si hromady čerstvého sněhu. Třetí den se vítr utišil a oblačnost zvedla, takže jsme se mohli vyblbnout ještě víc.

    Co se technického vybavení týče, jsou tu kotvy a sedačkové lanovky od, řekněme, poměrně použitých až po moderní čtyř sedačky. Rolby tu sice mají, ale asi se bojí, že by se mohly opotřebovat. Na sjezdovkách jsme tak za celou dobu zahlédli jen jednu a to ještě jen někam přejížděla.

    Kromě toho, že tu jezdí mnohem více lidí freeride na rozdíl od našich středisek, je tu také mnohem více snowboardistů. Někdo se tu na to ptal a vypadá to, že tu probíhá boom podobný tomu u nás, který byl v letech, kdy vyšel film Snowboarďáci. Došli jsme tedy k závěru, že asi nedávno dokončili ruské titulky snowboardové šílenství se přesunulo na Sibiř.

    Zpáteční cesta už zdaleka nebyla tak akční. Jediné, co bylo malinko nemilé, že se mezitím v Tomsku poněkud ochladilo, takže při příjezdu bylo okolo -20°C a následující den už teploty padaly k -28°C. Teď už mi připadá, že to je celkem normální, ale cesta od autobusu byla docela vydatná.

Asi se se mnou něco děje

Už se ze mě asi pomalu stává Rus. Sice nepiju vodku po litrech, ale dnes ráno jsem si užíval, jak je teplo. Bylo -17°C. Před pár dny tu teploty padaly k -30°C a to už byla fakt kosa. Nejsem sám, kdo zjistil, že to asi bude chtít dokoupit ještě nějaké teplé vrstvy, a tak jsme se domluvili, že tento týden se vydáme na trh. Padlo něco jako:"Půjdeme nakoupit, dokud je teplo." Podle předpovědi má být -15° až -20°C. Jinak na víkend se nám má zase ochladit a být v noci okolo -38°C a přes den asi -33°C.

Zároveň se nám tu trochu změnilo vnímání vzdáleností a časů strávených na cestě. Vždy mi připadalo, že Praha je od Jablonce daleko. Tak jak se u nás vzdálenosti mezi městy počítají na desítky a stovky kilometrů, tak tady se počítají na stovky a tisíce. Cesta do ližařského střediska, která měla 600km a trvala okolo 10 hodin nám tak připadala jako celkem normální....

V souvislosti s teplotami a vzdálenostmi jsem tu učinil taká docela zajímavý fyzikální objev. Okolo těch -30°C začíná teplota nezpochybnitelně deformovat prostor a čas. Ač se mi vzdálenost do školy za vyšších teplot zdá celkem krátká, při takto nízkých teplotách je to najednou kur.... daleko. Paradoxní ovšem je, že čas strávený na cestě se prokazatelně zkracuje. Co by na to asi řekl pan Einstein.

Jak jsem tu naznačil, minulý víkend jsme si byli zajezdit na lyžích a snowboardech, ale o tom se tu rozepíšu, až budu mít fotky. Kromě toho jsem se rozhodl konečně sepsat rozsáhlejší shrnutí života a studia v Tomsku. Už jsem na tom začal pracovat, ale jak jsem již dříve zmiňoval, nejsem zrovna spisovatel, takže to ještě chvíli potrvá....

Další létání

Před časem jsme byli opět létat. Nevím, co k tomu dodat. Snad jen, že sníh je super na padání, ale poněkud zhoršuje parametry padáku, když vám nahromadí v komorách padáku. :-) Tady je pár fotek...

 

Exkurze na letiště

   Minulý týden jsme absolvovali exkurzi na místní letiště. Nakonec z toho byla čistě česká akce, ale bylo to fajn. Podívali jsme se do jednoho vyřazeného letadla, ukázali nám hasičskou techniku, obešli jsme pár dalších vyřazených letadel a viděli na pár metrů trénink SPECNAZ. Párkrát kolem nás proběhl nějaký sniper, pak tam odpálili pár výbušnin a tak. Taková normální exkurze na letiště..... Vzhledem k tomu, že jsme byli všichni technici, tak kromě vojáků byl největším zážitkem ještě raketový nosič přestavěný na hasičskou cisternu s kapacitou 25 000 litrů vody. Průvodce nám dělal vysloužilý pilot, ten nás nechal si se vším hrát a ke všemu nám něco řekl, takže i když jsme neviděli žádnou super techniku, tak to byl příjemný zážitek.

Další fotky

Krasnojarsk

Zase na stopu po Sibiři

   V pátek jsem vydal na další výlet. Tentokrát do Krasnojarsku. Jelikož tu je ještě celkem teplo, teplota přes den nejde pod -5°C, chtěl jsem se ještě jednou v této sezoně projet stopem. Když jsem se o tom bavil kamarády v paraglidingovém klubu, koukali na mě trochu divně. Když Vám Rus řekne, že je něco daleko a že může být zima, nutí to docela k zamyšlení. Chvíli jsem byl sice nahlodaný jet nějak jinak, ale nakonec jsem přibral ještě nějaké teplé oblečení navíc a vyrazil. Společnost mi tentokrát dělala slečna jménem Ola, která přijela do Tomsku z Polska. Sice jsem ji před odjezdem vůbec neznal, ale když na moji zprávu typu "Sraz v 6:30 ráno, vezmi si oblečení do -15°C, bude to dlouhá cesta." odpověděla jen "OK", docela jsem se uklidnil.

   Celých 750 km jsme nakonec zvládli asi za 15 hodin s tím, že čekáním jsme strávili dohromady necelou hodinu. Náš nejlepší stop byl kamion, se kterým jsme jeli asi 6 hodin a ještě jsme dostali lahev dobrého ruského koňaku, která po cestě vyschla. Řidič nám samozřejmě nepomáhal.

Od leva - já, Alyona, Ola, Kristýna 

   V Krasnojarsku jsme měli domluvené ubytování u couchsurferky jménem Alyona. K ní jsme se dostali až v noci, takže jsme šli skoro rovnou spát. Druhý den jsme ji v bytě nenašli, ale měli jsme tam klíč a zprávu, že pro nás přijde její kamarádka, tak ať jí otevřeme. Její kamarádka Kristýna skutečně dorazila a po drobném souboji se zámkem od dveří jsme vyrazili na prohlídku města. Krasnojarsk rozhodně není ošklivý, ale zároveň ani není ničím zajímavý. Po setmění jsme si udělali výlet ke kapličce která je na desetirublové bankovce. Ta je přímo v centru a je od ní krásný výhled.

   Co se mi tu líbilo nejvíce bylo okolí města. Přímo kolem města jsou docela slušné kopce, do kterých se dá vyrazit na tůry, lézt, nebo na lyže. To my v Tomsku chybí nejvíce. Naopak takovou nepříjemnou zajímavostí je, že Jenisej v Krasnojarsku nezamrzá. To je způsobeno špatným výpočtem při stavbě přehrady, která je nedaleko proti proudu. Teplá voda z nádrže nestíhá před městem zamrznout, a tak je ve městě vlhko i v zimě, což způsobuje dojem nižší teploty. Zimy v Krasnojarsku jsou tak prý ve srovnání s jinými městy na Sibiři dost nepříjemné.

   Večer bylo v plánu trochu popít, ale neměli jsme žádný plán. Už z Prahy jsem měl kontakt na jednoho Ondru, který tu studuje. Alyona řekla, ať ho pozvu i s kamarády k ní do bytu. Nakonec tedy dorazilo ještě několik Čechů, Turci, Egypťan, nebo odkud byl, a jeden Nigerijec. Na to že vlastně nikdo nikoho pořádně neznal, z toho byla nakonec super akce, ale pořád ještě obdivuji Alyoninu odvahu si od neznámého člověka nechat pozvat do bytu neznámé lidi, které ani on pořádně nezná. Couchsurfing... :-)

   Po probuzení jsme se vydali na Stolby, což je místní atrakce. Jsou to skalní útvary roztroušené po okolních kopcích. Vzhledem k tomu, že bylo volno, šli jsme celou dobu v davu lidí. Zde se opět projevilo Rusko. Stezky byly nahoře poměrně příkré a zledovatělé a na jednu vyhlídku se vyloženě lezlo opět po zledovatělé cestě. U nás by to bylo všechno posypané, nebo zavřené. Tady bylo každou chvíli vidět lidi, kteří ať už nedobrovolně pomalu ujížděli dolu, nebo se záměrně řítili po ledu slušnou rychlostí. Po cestě dolu jsme se samozřejmě přidali k těm sjezdařům přidali a byla to paráda.

Stolby

   Po návratu ze Stolb jsme nechali Olu doma, protože byla utahaná a spolu s Alyonou a Ondrou jsme šli ke známému Alyony, který nás pozval do bani. Tam seděli tři chlápci v trenkách, Alyona nás jen bleskem představila a zmizela do chalupy. Všichni se tvářili, že je to naprosto normální, že se najednou za tmy v jejich sauně objeví cizí lidé a ještě z úplně jiné země, takže jsme se prostě připojili. Toto byla moje první zkušenost s ruskou baňou a stálo to za to. Každý už asi někdy v sauně byl. Od té se baňa příliš neliší. Tady se akorát člověk ještě decentně šlehá vjenikem, což je taková metla z větviček stromů. V Rusku se dá koupit celá škál druhů. Nejčastější jsou ale březové a tady jsme měli k dispozici ještě z nějakého jehličnanu s měkkým jehličím, které krásně voněl. Největší perla ale byla, když nám náš hostitel Vitalij nabídl, ať si do té bani lehneme, že nás namasíruje. Očividně zkoušel, co vydržíme. Na kamna lil vodu snad kbelíkem, takže vedro bylo za chvilku takřka nesnesitelné přičemž nás ještě masíroval vjeniky. Bylo to super, ale fakt jen na chvilku. K ruské bani patří kromě nějaké metody ochlazování, bazén, sprcha, vana, nebo sníh, ještě předbaní, kde se sedí, klábosí, jí a popíjí. My jsme tu měli pivo, sušené a syrové nasolené ryby. To pivo bylo fajn. Ryby také špatné nebyly, ale asi mi k srdci nepřirostou.

Předbaní

   Poslední den jsme tak nějak proflákali po městě. Největším naším výkonem bylo nalezení geocachky na jednom hřebeni nedaleko města. Geocaching je tu celkově velmi málo rozvinutý. Zatím jsme jich hledali asi deset a našli jen dvě. Každopádně i tak je to příjemné zpestření výletů.

    Další den ráno jsme se vydali na cestu vlakem. V něm jsme strávili asi osm hodin. Byla to moje druhá dálková cesta vlakem po Rusku a nutno uznat, že se mi líbila mnohem více. Bylo to hlavně, že tentokrát s námi jeli mnohem komunikativnější lidé. Na postelích kolem byli Ázerbájdžánec, Gruzínský Ázerbájdžánec, Tataro-Turek a jedna Ruska. Pokecali jsme, hráli karty a ochutnali nějaké jejich zavařené jahody, což bylo moc dobré.

Geocaching na Sibiři

   Nepříjemné překvapení nás čekalo na přestupu. Přestupní stanice už svým názvem Tajga evokuje, že to bude řiť světa, ale když si ověříte jízdní řády a místo jedné hodiny máte čekat jedenáct, to už je dost. Nakonec jsme se rozhodli pro cestu taxíkem, který finančně vycházel jako nocleh v hostelu spolu s lístkem a to byl poslední kousek naší cesty.

    Tak tímto je naše stopařská sezona uzavřena. I tak se ale těším na další výlety. Doufám, že jich pár v zimě zvládneme.....

Další fotky