Шерегеш

BusParty

    Minulý víkend jsme strávili na sjezdovkách a v prašanu v lyžařském středisku Šeregeš. V podstatě to byl normální víkend na horách. Vzhledem k tomu, že jsme byli pozváni hromadně jako zahraniční studenti, nakonec nás jelo asi 35, což znamenalo, že autobus byl v podstatě náš. Již před odjezdem jsme byli informování, že na palubě autobusu se bude po cestě popíjet, a tak jsme se všichni vybavili. Jakmile jsme vyjeli za Tomsk, začala hrát hudba, lidi chodili po autobusu a chvílemi se i tancovalo. Na prvním odpočívadle jsme se potkali ještě s dalšími dvěma autobusy, které měly stejný cíl, takže se party na chvíli přesunula ven. I když naše cesta byla poměrně krátká, asi deset hodin, nikdo nepařil celou noc. Ráno jsme se tak probudili ve středisku. Jak jen to ruská pomalost dovolila jsme se rychle ubytovali a vyrazili na sjezdovky.

    Nejvyšší bod střediska je sice pouze v nějakých 1800 metrech, ale i tak tu prý umí být až šest metrů sněhu. Lanovky pak prý jezdí v některých místech v zářezech ve sněhu. My jsme tu sice tolik sněhu neměli, ale i tak ho bylo více než dost. Co se kvality servisu týče, ani na chvíli jsme nezaváhali, že jsme stále v Rusku. Aby to nebylo příliš jednoduché, jedná se sice o jedno středisko, ale je rozdělené asi mezi pět správců, což znamená, že je potřeba si dávat pozor, kterou lanovku nebo vlek si ráno zaplatíš a kterou ne. Není v tom žádný systém, a tak mezi několika lanovkami, které patří jednomu správci, je jedna na kterou je potřeba jiná kartička. I když se ve středisku jezdilo už několik týdnů, oficiální zahájení sezony připadlo zrovna na první den našeho pobytu. Aby to pořádně oslavili, všechny lanovky na dvě hodiny vypnuli. Je asi celkem jasné proč. Slavnost probíhala u dolních stanic lanovky, takže všichni otrávení lyžaři ať chtěli nebo ne, nakonec přijeli na místo konání. V okamžiku skončení propuklo nefalšované veselí, protože to všichni měli za sebou a mohli na lanovku.

Krásné počasí druhý den

    Já jsem si toho na začátku nevšiml, ale kámoš mě upozornil, že tu jezdí mnoho lidí na lyžích a snowboardech do freeridu. Už během prvního dne jsme začali chápat proč. Sjezdovku sice v některých místech ráno urolbovali, ale už okolo oběda byla dost na prd, všude tu jsou neudržované úseky a hlavně se tu může do lesa! Už v noci se přihnalo sněžení a silný vítr a stejné počasí vydrželo i celý druhý den, takže sjezdovky ani neupravovali a na vrchol jezdila jen jedna lanovka. Do teď nevím, jestli byla jediná dimenzovaná na takové podmínky, nebo měla jen odvážného majitele. Osobně si myslím, že spíš to druhé, protože nahoře to s námi občas fakt docela mávalo. Každopádně většina lidí zůstala zalezlých doma a tak jsme překousli i někdy takřka nulovou viditelnost a užívali si hromady čerstvého sněhu. Třetí den se vítr utišil a oblačnost zvedla, takže jsme se mohli vyblbnout ještě víc.

    Co se technického vybavení týče, jsou tu kotvy a sedačkové lanovky od, řekněme, poměrně použitých až po moderní čtyř sedačky. Rolby tu sice mají, ale asi se bojí, že by se mohly opotřebovat. Na sjezdovkách jsme tak za celou dobu zahlédli jen jednu a to ještě jen někam přejížděla.

    Kromě toho, že tu jezdí mnohem více lidí freeride na rozdíl od našich středisek, je tu také mnohem více snowboardistů. Někdo se tu na to ptal a vypadá to, že tu probíhá boom podobný tomu u nás, který byl v letech, kdy vyšel film Snowboarďáci. Došli jsme tedy k závěru, že asi nedávno dokončili ruské titulky snowboardové šílenství se přesunulo na Sibiř.

    Zpáteční cesta už zdaleka nebyla tak akční. Jediné, co bylo malinko nemilé, že se mezitím v Tomsku poněkud ochladilo, takže při příjezdu bylo okolo -20°C a následující den už teploty padaly k -28°C. Teď už mi připadá, že to je celkem normální, ale cesta od autobusu byla docela vydatná.